Vysoký příjem sodíku u sportovců: krevní tlak a výkonnost

Dlouhodobě vysoký příjem sodíku ve stravě může zhoršit funkci endotelu, zvýšit krevní tlak při zátěži a zvýšit dlouhodobé riziko kardiovaskulárních onemocnění. Fyzicky aktivní jedinci se však nacházejí ve specifické situaci kvůli značným ztrátám sodíku potem během tréninku [1, 8, 14]. Ačkoli akutní příjem sodíku může dočasně navýšit objem plazmy a podpořit termoregulaci v horkém prostředí, chronicky nadměrný základní příjem sodíku nepřináší žádné zvláštní výkonnostní výhody a může vést ke snížení poddajnosti cév bez ohledu na klidový krevní tlak [13, 14, 16].

Cévní a kardiovaskulární účinky

Vysoký příjem sodíku přímo ovlivňuje cévní endotel – vnitřní buněčnou výstelku cév, která reguluje průtok krve prostřednictvím uvolňování oxidu dusnatého [14, 18]. U zdravých dospělých s normálním krevním tlakem snižuje akutní vysoký příjem soli biologickou dostupnost oxidu dusnatého v důsledku rozpojení endoteliální syntázy oxidu dusnatého (eNOS) a oxidačního stresu. To vede k měřitelnému snížení průtokem zprostředkované dilatace (FMD) brachiální tepny již během 60 minut [14]. V horizontu 5 až 7 dnů strava s vysokým obsahem sodíku nadále zhoršuje FMD a tlumí vazodilataci v kůži zprostředkovanou oxidem dusnatým, a to i u jedinců rezistentních na sůl, jejichž klidový krevní tlak se znatelně nemění [16, 20].

Z mechanistického hlediska nadměrný příjem sodíku zvyšuje množství reaktivních forem kyslíku aktivací NADPH oxidázy, inhibuje enzymy superoxiddismutázy (SOD-1 a SOD-2), vyvolává rozpojení eNOS zprostředkované peroxynitritem, podporuje tuhnutí endoteliálních buněk a poškozuje ochrannou vrstvu endoteliálního glykokalyxu [18]. Dlouhodobě vysoký příjem vyvolává nežádoucí mikrovaskulární remodelaci, zánět endotelu a strukturální změny velkých elastických tepen [1]. V prospektivních kohortových analýzách sledujících 10 709 dospělých s opakovanými validovanými 24hodinovými sběry moči při mediánu sledování 8,8 roku vykazovalo vylučování sodíku lineární vztah s rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění (KVO) závislý na dávce – konkrétně šlo o 18% nárůst rizika KVO na každých 1 000 mg vyloučeného sodíku denně (poměr rizik 1,18) bez náznaku křivky ve tvaru písmene J [8]. Naopak vyšší vylučování draslíku bylo spojeno s o 18 % nižším rizikem KVO na každých 1 000 mg/den, což podtrhuje ochrannou roli draslíku ve stravě proti cévnímu stresu vyvolanému sodíkem [8, 18].

Reakce krevního tlaku v klidu a při zátěži

Snížení příjmu soli po dobu čtyř a více týdnů soustavně snižuje klidový systolický krevní tlak u hypertoniků i normotoniků bez ohledu na pohlaví či etnickou příslušnost [1]. Měření v klidu však plně neodrážejí celkový hemodynamický dopad během fyzické zátěže. U aktivních jedinců vedlo deset dní stravy s vysokým obsahem sodíku (přibližně 6 486 mg/den) ke zvýšení systolického krevního tlaku při submaximálním aerobním cvičení o 8 mmHg ve srovnání se stravou s nižším obsahem sodíku (přibližně 3 220 mg/den) [14].

Krátkodobé navýšení příjmu sodíku také zvyšuje noční diastolický a střední arteriální tlak, jak bylo pozorováno v intervenčních studiích [20]. U populací citlivých na sůl krátkodobé navýšení sodíku zvyšuje rychlost šíření pulzní vlny mezi srdcem a femorální tepnou (marker arteriální tuhosti), ačkoli jiné ukazatele tuhosti, jako je kardio-kotníkový cévní index (CAVI), zůstávají v krátkém časovém horizontu beze změny [20]. Na zvířecích modelech dlouhodobého silového tréninku vysoký příjem soli snížil svalovou adaptaci (zlepšení síly kleslo z 84,6 % na 52,2 %) potlačením cvičením vyvolané mikrovaskulární angiogeneze v kosterních svalových vláknech, což je deficit spojený se změněnou signalizací angiotenzinu II [21].

Výkonnost, hydratace a termoregulace

Při vytrvalostním výkonu se míra pocení u sportovců pohybuje v průměru mezi 1,0 a 1,5 l/h, přičemž v jednom litru potu ztratí přibližně 0,8 g sodíku [6]. Potní žlázy v kůži produkují primární pot, který je izotonický vůči krevní plazmě (135–145 mM neboli 3 105–3 335 mg/l sodíku), než aldosteron sodík zpětně vstřebá podél vývodu. Pocení tak představuje významnou mimoledvinnou cestu vylučování [14].

Kvůli těmto ztrátám se často zkoumá cílená akutní suplementace sodíkem pro podporu výkonnosti:

• Akutní příjem před výkonem: Požití 20–40 mg sodíku na kilogram tělesné hmotnosti s 10 ml/kg tekutin 1 až 2 hodiny před zátěží podporuje zadržování tekutin a snižuje výdej moči [15]. Systematický přehled zjistil, že příjem sodíku před cvičením zlepšil čas do vyčerpání o 14 % až 26 % při zátěži trvající déle než 90 minut při teplotách nad 26,5 °C díky navýšení objemu krve a oddálení nárůstu tělesné teploty jádra; zlepšení výkonu v časovkách však zůstalo neprůkazné a při vyšších dávkách narůstaly gastrointestinální potíže [13].
• Specifické termoregulační reakce podle pohlaví: U cyklistek koncentrovaný příjem sodíku oddálil vzestup teploty tělesného jádra a snížil míru pocení, což byl účinek, který nebyl pozorován u cyklistů [12].
• Suplementace během výkonu: Ve dvojitě zaslepené studii u vytrvalostních sportovců, kteří absolvovali 2 hodiny cvičení na úrovni 60 % tepové rezervy, perorální suplementace 1 800 mg sodíku neprokázala žádné významné rozdíly oproti placebu v míře pocení, vnímání tepelného stresu, procentu dehydratace, času do vyčerpání, teplotě kůže, hodnocení vnímaného úsilí (RPE) ani v kardiovaskulárním driftu [6, 12].

Zvýšená hladina sodíku v séru a hyperosmolalita plazmy mohou zvýšit prahovou teplotu jádra potřebnou ke spuštění kožní vazodilatace, což může za určitých podmínek oddálit odvod tepla [6].

Jak vyvážit příjem a ztráty potem

U sedavých jedinců se zhruba 90 % přijatého sodíku vylučuje močí, takže 24hodinové vylučování sodíku močí slouží jako spolehlivý ukazatel celkového příjmu [5]. U fyzicky aktivních populací standardní 24hodinový sběr moči skutečný příjem stravou podstatně podhodnocuje kvůli neměřeným ztrátám potem [5].

Všeobecná zdravotní doporučení Světové zdravotnické organizace uvádějí příjem méně než 2 000 mg sodíku denně (5 g soli), zatímco referenční hodnoty pro příjem živin stanovují hranici pro snížení rizika chronických onemocnění pod 2 300 mg/den [3]. Ačkoli vysoký příjem nad 5 g/den představuje jasná cévní rizika, extrémní restrikce (například denní vylučování močí pod 3 g/den nebo příjem pod 4 g/den) může aktivovat renin-angiotenzin-aldosteronový systém, zvýšit hladiny plazmatických katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu), zvýšit aktivitu svalového sympatického nervstva a vyvolat inzulinovou rezistenci [1, 4].

Fyzicky aktivním jedincům odborná konsenzuální stanoviska pro sportovní výživu doporučují doplňovat sodík při zátěži trvající déle než 2 hodiny, při pobytu ve vysokém horku nebo v případě, že celkové ztráty sodíku potem přesáhnou 3–4 g [4]. Aktuální doporučení American College of Sports Medicine navrhují 20–30 mEq/l (460–690 mg/l) sodíku v rehydratačních nápojích během dlouhotrvajícího cvičení s vysokými ztrátami potu [5]. Při ultra-vytrvalostních závodech odborné panely doporučují přijímat sodík podle chuti (ad libitum) prostřednictvím standardních produktů sportovní výživy, nikoli spoléhat na povinné režimy s vysokými dávkami doplňkové soli [5].